- The results are being filtered by the character: Č
| Čerpání úvěru | |
|
Poskytnutí smluvených finančních prostředků na účet klienta, nebo jiný klientem určený účet. Čerpat lze jednorázově nebo postupně. |
|
| Číslo evidenční | |
|
Označení domů k navigaci návštěvníků a poštovních a jiných služeb a k evidenci domů veřejnou správou. V současné době se domy označují především číslováním. K nepřímé identifikaci těch budov, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí nebo nemají přiděleno domovní číslo, se používá například parcelní číslo. Evidenční číslo je, podobně jako popisné číslo, jedinečné v rámci části obce, ale evidenční čísla tvoří samostatnou číselnou řadu, t. j. ve stejné části obce mohou být dvě budovy se stejným číslem, z nichž jedno je popisné a jedno evidenční.
V oficiálních dokumentech se zpravidla rozlišují údajem „evidenční číslo“ nebo zkratkou „ev. č.“ Na tabulkách či v adresách se mnohde rozlišují číslicí 0 nebo písmenem E přidaným před vlastní číslo. Tabulky jsou často barevně rozlišeny od popisných i orientačních čísel (například pro rekreační stavby v okolí Prahy je obvyklá žlutá tabulka s černými číslicemi, novější evidenční čísla v Praze mají často zelenou barvu atd. Mnohdy je rozlišení provedeno jen textem na tabulce, například slovy „nouzová stavba“, „provisorní stavba“, „chata“ a podobně.
. |
|
| Číslo orientační | |
|
Číslo orientační, identifikuje územní prvek budovu k územnímu prvku ulice a ostatním veřejným prostranstvím. Číslo orientační je přidělováno rozhodnutím obecního úřadu a může být změněno. Číslo orientační je jedinečné v rámci ulice a ostatních veřejných prostranství. Orientační čísla nemusejí být uplatňována ve všech obcích s uličním systémem.
Používají se většinou ve městech a mají označovat pořadí budovy v rámci ulice nebo náměstí. Pokud se použijí v části obce, která ještě není plně zastavěná, vzniká problém, vznikne-li nová budova mezi dvěma již očíslovanými. K rozlišení může být číslo doplněno jedním písmenem české abecedy bez diakritických znamének. Orientační čísla se obvykle přidělují ve směru od středu obce k okrajům, případně od začátku ulice k jejímu konci, lze-li takovéto směry určit, lichá vlevo a sudá vpravo. Na náměstích a v některých městech i na nábřežích čísla následují po jedné, sudá i lichá dohromady. V některých městech je zvykem přidělovat i nárožním domům nebo domům s ulicemi po obou stranách pouze jedno orientační číslo podle hlavního vchodu, v jiných městech (například v Praze) mívá jeden dům často k jednomu popisnému číslu i dvě nebo tři orientační čísla a adresy. V některých případech má větší budova pouze jedno číslo popisné, ale jednotlivé vchody či sekce budovy mají samostatná čísla orientační. |
|
| Číslo parcelní | |
|
Parcelní číslo je identifikační číselné označení (územní prostorový identifikátor) parcely a tedy i pozemku. Parcelní čísla se používají v katastru nemovitostí, katastrální mapě a v dalších případech, kdy je třeba pozemek přesně identifikovat. Čísla parcel se používají i k nepřímé identifikaci těch budov, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí nebo nemají přiděleno domovní číslo.
V České republice jsou parcelní čísla přidělována v číselných řadách vždy v rámci katastrálního území. V některých katastrálních územích existují dvě číselné řady parcel, jedna pro takzvané pozemkové parcely a druhá pro stavební parcely. V ostatních katastrálních územích existuje společná (jednotná) číselná řada pro oba druhy parcel. Druh parcely se u parcelního čísla označuje slovně nebo například zkratkami st. pro stavební parcely a pp. pro pozemkové parcely, popřípadě st. pro stavební parcely a čísla pozemkových parcel bez rozlišení. V některých datových formátech se stavební parcely v samostatné číselné řadě rozlišují znaménkem minus, tedy jako záporná čísla.
|
|
| Číslo popisné | |
|
je v České republice územně prostorový číselný identifikátor budovy, který je v dané části obce unikátní. Řada čísel popisných často odpovídá katastrálnímu území, ale někde z historických důvodů může mít samostatnou řadu i menší sídelní jednotka. Každá budova se označuje buď číslem popisným, jde-li o stavbu trvalého charakteru, nebo číslem evidenčním (v jiné číselné řadě), jde-li o stavbu dočasného nebo rekreačního charakteru. Číslo přiděluje obec rozhodnutím, tabulku s číslem je povinen umístit na své náklady vlastník budovy. Tato čísla se přidělují postupně v rámci katastrálního území, ale v některých případech se významným budovám (například školám) vyhrazují snadno zapamatovatelná kulatá čísla. Kostely, kaple a neobývané věže se již od dob Marie Terezie nečíslují. |
|