V praxi může někdy nastat velmi nepříjemná situace, kdy vlastník nemovitosti k této nemá přístup z veřejné cesty. K uvedenému problému dochází např. tehdy, když je nemovitost zcela obklopena pozemky či stavbami ve vlastnictví jiných osob, a tyto osoby nejsou z nejrůznějších důvodů ochotny oprávněnému vlastníku umožnit přístup přes své nemovitosti zřízením věcného břemene dohodou či prodejem nezbytné části pozemku.

V současné době může být klíčem k řešení patové situace, stavební zákon, jenž zakotvuje vyvlastnění pro účel zajištění nezbytného přístupu k pozemku či stavbě. Použití vyvlastnění pro shora uvedený účel ovšem představuje v praxi značně komplikovaný problém. Vyvlastněním rozumíme totiž právní institut určený pro řešení konfliktu veřejného a soukromého zájmu, popřípadě dvou veřejných zájmů (vyššího a nižšího). Veřejný zájem, na podkladě něhož dochází k vyvlastnění, spočívá v potřebě vybudování obecně prospěšného díla. Účel vyvlastnění spočívající v zajištění nezbytného přístupu k pozemku či stavbě tomuto teoretickému postulátu rozhodně neodpovídá. Vyvlastnění pro zajištění nezbytného přístupu k pozemku či stavbě nejenže představuje typický nástroj řešení konfliktu dvou zájmů soukromých, nejčastěji majitelů dvou sousedních nemovitostí, ale navíc ani vzdáleně nesouvisí se společenskou potřebou vybudování obecně prospěšného díla.

Vytvoření nezbytného přístupu k nemovitosti je tedy převážně v soukromém zájmu oprávněného, nejčastěji vlastníka. Stavební úřady také v nedávné minulosti zamítaly návrhy na vyvlastnění pro tento účel právě s poukazem na skutečnost, že nezbytný přístup k nemovitosti nepředstavuje veřejný zájem nýbrž pouze zájem jednotlivce – vlastníka.

Institut vyvlastnění není pro realizaci práva nezbytné cesty příliš vhodný. Tuto skutečnost vzal posléze na vědomí i zákonodárce. Novela občanského zákoníku provedená zákonem č 367/2000 Sb. včlenila do jeho § 151o odstavec třetí, jenž praví: “není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno odpovídající právu cesty přes přilehlý pozemek”. Novela vyřešila problém nezbytné cesty pouze částečně. Lze se jen dohadovat, proč je osobou oprávněnou domáhat se nezbytného přístupu k svému majetku pouze vlastník stavby, nikoliv však už vlastník pozemku. K takovému rozlišování není žádný důvod. Ostatně v zákoně č. 140/1896 ř.z., je tato záležitost řešena daleko lépe, když soud měl oprávnění zřídit právo nezbytné cesty pro vlastníka jakékoliv nemovitosti – pozemku i stavby. Vyvlastnění pro účely nezbytného přístupu k pozemku nebo stavbě bude využíváno i po zmíněné novele občanského zákoníku. Oprávněným subjektem (vyvlastnitelem) tu může být totiž i vlastník nepřístupného pozemku. V úvahu připadá i možnost, že se vyvlastnění za účelem přístupu k nemovitosti bude dovolávat i jiný oprávněný subjekt než vlastník (např. oprávněný z věcného břemene osobní povahy).

Z odborného článku pro bydlimevpraze.cz vybral: JUDr. Milan Miler